Greenwashing a základní principy přírodní kosmetiky

 

Slovo greenwashing už jste pravděpodobně někdy slyšeli. Pokud mě sledujete déle, slyšíte toto slovo minimálně jednou do týdne. :D Dokážete ho ale sami definovat?

Již z názvu vyplývá, že jde o ,,praní zelené", tedy, že produkty přírodně vypadají, ale složení se neliší od konvenční kosmetiky. 

Proč máme kolem sebe tolik greenwashingu?

Zcela upřímně, pokud se o přírodní kosmetiku nezajímáte, ale myslíte si, že ji používáte (kupujete přírodně vypadající produkty), mohu vám téměř zaručit, že jste sedli na lep greenwashingu. Jak je to možné? Přírodní a non toxic kosmetika nejsou v zákoně nijak definovány. Jakýkoliv výrobce tedy může napsat na obal, že jde o přírodní, eko nebo non toxic produkt. Velmi často je například na obalu napsáno, že jde o produkt, který je z 99 % přírodní. V reálu to bohužel neznamená absolutně nic. Kosmetické společnosti a marketéři samozřejmě velmi dobře vědí, že lidé mají tendenci sahat po přírodně vypadajících produktech. Proč toho tedy nevyužít, když je to povolené?

Gubo blog-2

 

Jak víme, co je přírodní?

Jak jsem zmiňovala, v zákoně není přírodní kosmetika nijak definována. Jak tedy poznáme, co je přírodní? Jednoduše. Podle složení. V průběhu let vznikly organizace a certifikační společnosti, které jasně definují, jaké látky patří a nepatří do přírodní kosmetiky. Jako první bych asi zmínila EWG, což je taková základní online encyklopedie o přírodní kosmetice. EWG (Environmental Working Group) je americká nezisková organizace, která se skládá z několika desítek vědců, právníků a enviromentalistů, kteří sbírají data o jednotlivých ingrediencích a ty následně vyhodnocují.

 

EWG-logo-2-300x100

 

Další, podle čeho se řídíme, jsou pravidla relevantních certifikačních společností (mnoho firem si vytváří vlastní certifikáty, které absolutně nic neznamenají). V Čechách se můžeme spolehnout na certifikát CPK (který vychází ze standardů francouzského Ecocertu), v Německu BDIH a NATRUE, v Itálii ICEA. Toto jsou pouze příklady, je jich samozřejmě mnohem víc.

Nedávno mi přišla na Instagramu zpráva, že kvůli tomu, že přírodní kosmetika není definovaná v zákoně, prakticky neexistuje. A tudíž není možné říct, jaký produkt je a není přírodní. V zákoně není definovaných spousta věcí - například veganství. Zkuste postavit před vegana halušky a říct mu, ať je sní, protože z legálního hlediska veganství neexistuje. Je to blbost, co? 

Jak jsem zmínila - existuje několik neziskových organizací (zhruba deset až dvacet), které jasně definují, jaké ingredience se mohou vyskytovat v přírodní kosmetice.

Proč rozdělovat kosmetiku na přírodní a konvenční?

Mnoho látek, které jsou povoleny v konvenční kosmetice, se nesmějí přidávat do certifikované přírodní kosmetiky. Proč? Ze dvou důvodů. Kvůli koktejlovému efektu a díky předběžné opatrnosti.

1) Koktejlový efekt - Veškerá kosmetika je v rámci Evropské unie regulovaná, a to velmi přísně. EU na základě výzkumů vydává stanoviska, dle kterých se všichni výrobci musí řídit. To je prostě fakt. Firmy tedy uvedou produkt na trh dle nařízení EU (některé země mají navíc i vlastní regulace). Ale tím to bohužel skončí. Žádný EU orgán není schopný kontrolovat, jakou kombinaci kosmetických produktů vy osobně používáte a zda ingredience v nich obsažené se nemohou vzájemně ovlivňovat. 

Uvedu vám příklad na své milované ingredienci phenoxyethanolu. Pokud chcete používat přírodní kosmetiku, tuhle látku byste si měli zapamatovat. Phenoxyethanol je konzervant, který nahradil z velké většiny parabeny. EU ho povoluje používat v maximální koncentraci 1 %. Jenže pokud phenoxyethanol konzervuje většinu kosmetiky, můžeme si ho zcela pravidelně nanášet ve větším množství, než povolené jedno procento. A v čem se tato ingredience může vyskytovat? Skoro ve všem. V produktech na čistění pleti, krémech, sérech, šamponech, sprchových gelech, dekorativní kosmetice nebo v produktech pro děti. Větší dávky jsou toxické a mohou způsobovat podráždění pokožky nebo očí, bolesti hlavy, migrény, třes. Některé zdroje uvádějí, že by se kosmetika s tímto konzervantem neměla vůbec používat na děti.

 

IMG_0363_1

 

Nehledě na to, že při výrobě phenoxyethanolu vzniká vedlejší látka 1,4 dioxan, která je potenciálně karcinogenní. Zatím to nevíme s jistotou, byť mnoho zdrojů uvádí ,,likely to be carcinogenic to humans". Určité studie přišly s výzkumem, že 1,4 dioxan je běžným kontaminantem kosmetiky či vody.

Evropská komise SCCS (Scientific Committee on Consumer Safety) v roce 2015 vydala prohlášení, že do 10ppm (jedna miliontina z celku), by 1,4 dioxan neměl být zdraví škodlivý. Ale opět. Běžný spotřebitel nemá šanci zjistit, kolik čeho v produktu je a pokud se produkty na sebe ,,navrství", nikdo neodhadne, zda to nemůže mít vliv na jeho zdraví. Tomuto jevu se říká koktejlový efekt nebo také vrstvení1,4 dioxan není vedlejší látkou pouze phenoxyethanol, ale pro všechny ethoxylované sloučeniny (příklady..).

Již zmíněné prohlášení EU obsahovalo i modifikovanou studii ICCR (International Cooperation on Cosmetics Regulation), v rámci které byla testována přítomnost 1,4 dioxanu v produktech pro děti. Celých 15 % produktů obsahovalo 1,4 dioxan ve větší míře, než 10ppm. Dva produkty dokonce obsahovaly 32.2ppm a 35.0 ppm!

Gubo blog-3

 

2) Předběžná opatrnost souvisí i s koktejlovým efektem. Jak jsem zmiňovala, běžný konzument nemá šanci zjistit, v jaké míře se látky v produktu vyskytují a zda v kombinaci s jinými produkty jsou bezpečné. Proto všem látkám, u kterých hrozí toto riziko, se v přírodní kosmetice vyhýbáme. Velmi pěkně nám zde poslouží příklad s látkou Methylisothiazolinone (zkratka MI).

Jde o velmi silný kontaktní alergen. Dříve byl povolen ve všech produktech (včetně vlhčených ubrousků) v množství 100 ppm (rozhodnutí z roku 2009). Až v roce 2015 omezila EU používání tohoto konzervantu, kdy bylo zjištěno, že v rámci bezoplachových produktů neexistuje bezpečná dávka této látky. Aktuálně se tento konzervant může přidávat pouze do oplachových produktů (sprchové gely, šampony apod.) a to v množství 15 ppm (0.0015 %). Celkem skok, co? Samozřejmě kolik ekzémů, dermatit a dalších kožních problémů tato látka způsobila se nikdy nedozvíme. Nehledě na to, že toho rozhodnutí bylo platné od roku 2015, ale výrobci měli čas na změnu složení až do roku 2018. Komise ve zprávě uvedla, že se užívání MI za posledních 10 let zvýšila 8.8x, což vedlo k vzniku tolika kožních problémů.

IMG_0361_1

 

Princip předběžné opatrnosti je druhý základní kámen přírodní kosmetiky. To, že je nějaká látka považována za bezpečnou dnes neznamená, že bude mít stejné hodnocení za 10 let.

Je přírodní kosmetika bez chemie?

Ne, rozhodně není. Pokud vám to někdo tvrdí, lže jako když tiskne. Přírodní kosmetika se skládá z čistě přírodních látek, jejich derivátů a čistě syntetických látek. Víc by se možná hodilo označení clean beauty, což je ale zase zavádějící, jelikož z toho vyplývá, že konvenční kosmetika je špinavá. Mým cílem není každého přesvědčit, aby používal přírodní kosmetiku. Snažím se jen nabídnout informace, pokud o ně máte zájem. Používat přírodní kosmetiku je dobrovolné rozhodnutí každého. Můžete ji používat kompletně nebo jen z části. Rozhodnutí je čistě na vás, jen vás prosím - nepodporujte greenwashing. Ten nepomůže nikomu.

Non toxic kosmetika

Možná teď přemýšlíte, jak je to s non toxic kosmetikou, protože jsem zmiňovala hlavně pojem přírodní. Všechny výše zmíněné principy platí i pro non toxic, jelikož jde o ještě čistší formu přírodní kosmetiky. Co je non toxic je automaticky i přírodní. Co je přírodní není automaticky non toxic.


Látky, které nepatří do přírodní kosmetiky obrázek 1 (dětský šampon na vlasy):

4_2

Látky, které nepatří do přírodní kosmetiky obrázek 2 (šampon na vlasy): 

3_2

Vybrané zdroje:

https://ec.europa.eu/health/scientific_committees/consumer_safety/docs/sccs_o_194.pdf

https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/cosing/pdf/COSING_Annex%20V_v2.pdf

https://ec.europa.eu/health/scientific_committees/consumer_safety/docs/sccs_o_178.pdf

https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:32017R1224&from=PT

 https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/HTML/?uri=CELEX:32009R1223&from=EN

https://www.echa.europa.eu/documents/10162/70aa016b-943e-9603-ca3c-11631c961973